Braunův Betlém

Braunův Betlém – templum a polychromovaná galerie poustevníků, „která vyrostla z tvrdého kamene“ - vznikala poté, co byl Sporck uchvácen „sochařskými“ díly přírody při průzkumné expedici do Adršpašských skal (1723) za účasti pečlivě kreslícího Rentze. Už před rokem 1724 se na západní skalní stěně objevil reliéf Vidění sv. Huberta. V následujících letech (s dvouletou přestávkou 1729 – 1731 inkvizičního procesu a sporu s žireckými jezuity) sochal Matyáš Bernard Braun se svými pomocníky v áleji Nového lesa dramatické solitérní světce a poustevníky. Protokol z roku 1726 zaznamenal sv. Onufria (původně snad sv. Pavla), ležícího sv. Jana Křtitele, poustevníka Juana Garina (pův. sv. Jana Quirina) vylézajícího z jeskyně, spící Marii Magdalénu, sousoší Krista pokoušeného ďáblem výše, na místě nepostavené kaple na Kalvárii, a k nim později přibyl Kristus a Samaritánka u Jákobovy studny.

Plasticko reliéfní výjev Klanění pastýřů a králů narozenému Ježíškovi ve skalní stěně s Andělem Gloria a s andělíky na klenutém pískovcovém oblouku před jeskyní (46 reliéfů a soch) tvořil Braun od roku 1729 a celý areál tak získal i své dnešní jméno. „Betlém, kamenná pohádka“, píše Miloš Jiránek, „zvláště Onufrius je úžasný kolos, ohromná hmota vzbuzená k intenzívnímu životu; jeho pokrčená noha, která se opírá o zem, upomíná přímo až na kolosální údy Michelangelova Mojžíže“.

 

DVOŘAN: Proč utekl jsi ze světa a žiješ s divou zvěří?

POUSTEVNÍK: Ta jako svět mě nesvádí, nepodvádí a věří.

DVOŘAN: Jak to, že rozkoš, radost, smích Tvé "ne"  světu nezlomí?

POUSTEVNÍK: Mám za to teď a napořád klidné, čisté  svědomí.


Zobrazit místo POUSTEVNY ŠPORKOVA PANSTVÍ na větší mapě

GPS: 50.416192,15.954664